Jak psychiatrovi co nejlépe popsat, co se s vaším dítětem děje, na co se ptát při nasazení léků a jak poznat, zda léčba skutečně pomáhá?
Na úvod nejdůležitější doporučení: Přinášejte faktická pozorování, nikoli diagnózu, dojmy nebo interpretace.
Máte právo být seznámeni s jasným cílem léčby, časovým plánem, způsobem monitorace a domluveným postupem při zhoršení stavu.
1. Vyberte jednu hlavní otázku
Vyberte jednu hlavní otázku. Vyhněte se rozvláčným popisům a příběhům, v nichž se hlavní problém ztrácí – lepší je zdůraznit, co je v danou chvíli to nejdůležitější.
Dobrý příklad: „Potřebujeme probrat spánek, protože od poslední kontroly se zhoršil a ovlivňuje ho to pak celý den.“
2. Popište lékaři konkrétní chování
Vyhněte se klišé, nálepkám nebo interpretacím. Popište, co se stalo, kde, s kým, co tomu předcházelo, jak dítě reagovalo, jak reagovali dospělí, jak situace skončila.
Příklad: Místo strohé věty „Je hrozně agresivní.“ je lepší popsat celou situaci: „Třikrát v týdnu kolem 18. hodiny začne křičet, bouchá hlavou do dveří, kouše si ruku a dvakrát za poslední měsíc udeřil sestru. Trvá to 20–40 minut.“
3. Přineste krátký záznam projevů, které chcete řešit
Shrňte krátký záznam projevů, které chcete řešit, například za poslední týden. Není třeba sledovat všechno. Nejlepší je vybrat 2 až 3 cílové ukazatele.
Například:
- délka neklidu
- počet výbuchů za týden
- spánek
- sebepoškození
- chuť k jídlu
- utlumení
- schopnost vydržet ve škole nebo stacionáři
Příklad toho, jak je to možné projevy zaznamenávat:
4. Rozlišujte účinek léků a jejich nežádoucí účinky
Při komunikaci s psychiatrem rozlište účinek léků – tedy na co lék zabírá – od nežádoucích účinků léků či jiných projevů, které se po podání medikace objevily.
Dobré příklady: „Po léku je sice méně výbušný, ale výrazně ospalejší.“ nebo „Spí lépe, ale přes den je zpomalený a ztratil zájem o věci, které měl rád.“
5. Ptejte se na důvod nasazení každého léku
Ptejte se na důvod nasazení každého léku. Jako rodič máte právo vědět, proč dítě lék užívá.
Příklady otázek:
- „Pro jaký konkrétní problém byl tento lék nasazen?“
- „Podle čeho poznáme, že funguje?“
- „Za jak dlouho máme čekat změnu?“
- „Co by znamenalo, že lék nefunguje?“
- „Jaké nežádoucí účinky máme sledovat doma?“
- „V jakých případech máme volat dřív než bude další domluvená kontrola?“
- Klíčová otázka: „Na základě čeho a kdy se rozhodneme, zda v nasazené medikaci pokračovat, změnit dávku, nebo lék vysadit?“
6. Přineste úplný seznam všech léků a dalších přípravků, které vaše dítě užívá
Mějte u sebe seznam, který obsahuje:
- název léku
- sílu tablety (nejčastěji v miligramech) nebo počet kapek
- dávku ráno / v poledne / večer
- kdy byl lék nasazený
- kdo ho předepsal
- zda dítě bere doplňky, melatonin, antihistaminika, léky na bolest, antiepileptika nebo léky od jiného specialist
- fytofarmaka (rostlinné přípravky), homeopatika
7. Nebojte se mluvit o svých obavách
Rodiče někdy neřeknou, že se léků bojí, aby nepůsobili, že jsou „proti léčbě“. Je ale lepší říci své obavy přímo.
Příklady: „Máme strach, aby Pavla léky příliš neutlumily přes den.“ „Bojíme se, že bude přibírat na váze.“
8. Vyžádejte si plán pro krizové situace
Vyžádejte si od psychiatra plán pro krizové situace. Měli byste vědět, co máte dělat při zhoršení stavu.
Příklady:
- „Co máme dělat, když výbuchy trvají déle než hodinu?“
- „Kdy máme podat krizové léky, pokud jsou předepsané?“
- „Kolikrát denně/týdně je ještě bezpečné léky podat?“
- „Které příznaky mohou znamenat závažný nežádoucí účinek?“
9. Mluvte s psychiatrem otevřeně a partnersky
Příklady:
- „Po změně dávky jsme si všimli těchto tří změn. Nevíme, jestli jde o nežádoucí účinek, nebo o průběh potíží. Potřebujeme to s vámi probrat.“
- „Rozumíme, proč jste lék nasadil. Teď ale máme pocit, že se toho dosáhlo za cenu příliš velkého útlumu. Jaké máme ještě další možnosti?“
10. Ptejte se, pokud něčemu nerozumíte nebo máte pochybnosti
Nebojte se na cokoliv zeptat nebo doptat, pokud něčemu nerozumíte nebo máte pocit, že vaše obavy nebyly dostatečně vyslyšeny.
Příklady:
- „Potřebuji se ještě vrátit k otázce útlumu. Mám obavu, že jsme ji dostatečně neprobrali.“
- „Můžeme si prosím na konci shrnout, jaký je plán do další kontroly?“
- „Rozumím, že není jednoduché najít řešení. Potřebuji ale vědět, podle čeho poznáme, zda tato léčba funguje.“
- „Můžete mi prosím vysvětlit, proč volíte právě tento lék, a ne jiný postup?“
- „Bylo by možné domluvit dřívější kontrolu, pokud se stav nezlepší?“
—-
Desatero vzniklo na základě semináře s psychiatrem Davidem Holubem. Děkujeme za odborné podklady a praktická doporučení, ze kterých jsme při přípravě tohoto desatera vycházeli.
Další semináře pro rodiče zaměřené na praktická témata spojená s péčí o blízké s PAS+ připravujeme, například:
