Petr Třešňák v týdeníku Respekt přináší tragické a na poplach bijící příběhy zabití či týrání klientů sociálních a zdravotních služeb. Současný systém selhává v péči o lidi s mentálním postižením a chováním náročným na péči. Nevhodně nastavená péče, chybějící odbornost, absence zdrojů a nevůle ke změnám vedou až k týrání, či dokonce úmrtí. Nejedná se o selhání jednotlivce. Jde o selhání celého systému.
Dorotě Šandorové zkroutil pečovatel ruce za zády, zalehl ji a zmáčkl jí hrudník tak, že upadla do bezvědomí a udusila se. Věra Musilová se v psychiatrické léčebně v klecovém lůžku udusila při pojídání vlastní stolice. Dvě pracovnice nechaly mentálně postiženou klientku bez dozoru ve vaně, ta se utopila. Vojtěch Krejča strávil pár týdnů v obrovském neklidu v psychiatrické léčebně na vysokých dávkách medikace, než se přišlo na to, že má velké bolesti zubů. Tereza Kottenová během tří měsíců na psychiatrii vlivem silné medikace a kvůli velkému stresu postupně přestala mluvit, pohybovat se i jíst a odnesla si posttraumatický syndrom. Bití, chytání pod krkem, sprosté nadávky, zalehávání, tahání za vlasy – to jsou současné praktiky domova pro děti s mentálním postižením.
V Česku stále převažují velké ústavy, chybí odbornost v péči o klienty s mentálním postižením a chováním nestandardním a náročným na péči. Ti jsou systémem odmítaní, vnímaní jako nežádoucí a často končí na psychiatrii, kam ovšem nepatří. Česká psychiatrie s nimi neumí pracovat, předepisuje jim antipsychotika, která tlumí schopnost komunikovat, tlumí projevy, ale neřeší příčiny. Ale pokud nevíme, co klient potřebuje, co ho bolí, proč je nespokojený, kde cítí úzkost a co ho těší, nedokážeme mu pomoci. A ocitáme se v začarovaném kruhu frustrace a potlačujících represí.
V zemích západní Evropy existují standardy péče o lidi s mentálním postižením a chováním náročným na péči, stejně jako komplexní know-how, jak tomuto chování porozumět, jak na něj reagovat a jak nastavit vhodnou péči, podporu a prostředí.
A zlepšení je možné i v České republice, jak ukazuje příklad z Opavské nemocnice, který Respekt také popisuje. O lepší nastavení se pokoušejí i další služby, převážně komunitního charakteru, kterých je ale v Česku chronický nedostatek.
Ti nejzranitelnější, kteří ke svému životu potřebují neustálou podporu okolí, mají právo žít kvalitní a důstojný život. Tak jako každý z nás.
Změna systému a přístupu je nutná a nevyhnutelná!
Vyzvali jsme předsedu vlády České republiky Petra Fialu, ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečku a vládní zmocněnkyni pro lidská práva Kláru Laurenčíkovou, aby neprodleně iniciovali zásadní systémové změny, tak aby byla naplňována základní lidská práva lidí s mentálním postižením.