Případ dlouholetého kurtování pacientky s mentálním a funkčním postižením v Psychiatrické nemocnici Opava, na který upozornil iROZHLAS.cz , je tragickým příkladem toho, kam až může zajít dlouholeté zanedbávání systémové podpory lidí s mentálním postižením a chováním náročným na péči.
O této kauze, zaznamenané v roce 2018 týmem Ministerstva zdravotnictví, víme už několik měsíců a požádali jsme o setkání s ošetřujícím personálem a rodinou mladé ženy, které by mělo proběhnout v následujících týdnech.
Chceme lépe porozumět tomu, jak se může stát, že člověk s mentálním a funkčním postižením může být v naší zemi tak dlouho dramaticky omezován ve svých základních svobodách, aniž by se našlo vhodnější nastavení podpory. Dokumentujeme totiž podobné případy nadužívání restrikcí a nevhodné péče ve zdravotních a sociálních službách a na tato témata budeme upozorňovat kampaní a související knihou, které připravujeme na následující rok.
Podobné zacházení s klienty se nesmí opakovat, k tomu ovšem nestačí pouze skandalizovat praxi jedné léčebny, která po ministerské kritice v roce 2018 přístup k neklidné pacientce změnila, a ta již několik let kurtovaná není. Opavský případ představuje pouze špičku ledovce celého problému. Nadužívání restrikcí ve zdravotní a sociální péči je výsledkem mnohem komplexnějšího systémového zanedbání jedné skupiny lidí s postižením. Lidé s mentálním postižením, těžkým autismem a chováním náročným na péči jsou v České republice od mala odmítáni a vylučováni školními a sociálními službami. Ti nejzranitelnější se z vyčerpaných rodin postupně propadají do péče psychiatrických nemocnic, které je odmítnout nemohou. Zdravotníci však nedisponují vhodnými nástroji, prostředím ani kapacitami personálu, aby mohly podporu pro ně správně nastavit.
Potřeba reformy v oblasti podpory lidí s mentálním postižením
Dosažení systému podpory, který zohlední lidská práva a životní potřeby této skupiny lidí, proto vyžaduje hlubokou reformu v mnoha oblastech:
- Je třeba prohloubit pochopení profesionálů, že náročným chováním člověk s postižením vždy komunikuje své nenaplněné potřeby. Kvalitu jeho života a chování lze vždy do značné míry zlepšit vhodným přístupem a úpravou prostředí.
- Systém musí být nastaven tak, aby fyzické či mechanické restrikce byly krajní variantou po vyčerpání všech ostatních možností managementu chování pacienta/klienta, a to pouze v dočasných krizových situacích. Každý člověk s náročným chováním musí mít vypracovaný individuální plán péče, který bude prevencí nadužívání restrikcí.
- Nezbytnou podmínkou takového přístupu je ovšem poskytnout pečovatelům ve zdravotních a sociálních službách dostatečnou materiální, personální a odbornou podporu. V režimu ústavní péče, kde mají dvě sestry na starosti desítky pacientů, není možné tento cíl naplnit a nastavit vhodnou podporu. Restrikce jsou špatným, ale často logickým vyústěním takové situace, ať už to byla v minulosti síťová lůžka, nebo dnes kurtování, izolace či vysoké dávky antipsychotické medikace.
- Lidé s chováním náročným na péči mají žít v malých domácnostech s vysokou mírou asistenční a odborné podpory sociálních služeb, nikoli být dlouhodobě hospitalizováni v psychiatrických nemocnicích. Takových služeb je ovšem v Česku kritický nedostatek, a právě tento fakt se podílel na osudu opavské pacientky, kterou všechny dotazované služby dlouhodobě odmítaly.
- Personál služeb, které mají v péči klienty s náročným chováním, musí být dobře proškolený v metodách pozitivní podpory chování. Musí rozumět dynamice chování u lidí s mentálním postižením, komunikačním, mentálním a funkčním postižením a musí dbát především na prevenci takového chování tím, že zajistí spokojenost svých klientů v naplnění jejich základních životních potřeb. Něco podobného dokáže pouze personál, který kapacitně odpovídá počtu klientů, je dobře finančně ohodnocený a supervizně podporovaný.
- Tento přístup jsme si nevymysleli, je důkladně popsán v zahraniční odborné literatuře a v národních strategiích pro podporu lidí s chováním náročným na péči například ve Velké Británii.
- Taková strategie a odborné know-how v České republice prakticky chybí. Naše země nemá národní plán pro tuto oblast, česká psychiatrie nemá, na rozdíl třeba od britské, odbornou specializaci na péči o pacienty s mentálním postižením. Při managementu chování spoléhá zejména na farmakoterapii antipsychotickou medikací. To je přístup považovaný v západním prostředí pro tuto cílovou skupinu pacientů za problematický a rizikový, což deklarují národní strategie a konvence. V českých sociálních službách působí jen málo odborníků na chování náročné na péči a systém s nimi nepočítá.
- Stejné praktické a odborné zázemí pro nastavení podpory dětem s mentálním postižením a náročným chováním potřebuje české speciální školství, které ty nejzranitelnější děti často vylučuje do „domácího vzdělávání“. Upírá jim tak základní práva, ničí jejich rodiny, znemožňuje jejich zdravou socializaci a vytváří obrovské problémy pro jejich pečovatele do budoucna.
Usilujeme o změny
Český systém zkrátka potřebuje řadu změn, které se týkají jak ochrany práv lidí s postižením před nadužíváním restrikcí, tak etablování odbornosti v oblasti náročného chování, deinstitucionalizace a dostatečné podpory těch, kteří poskytují zdravotní a sociální péči. Bez těchto předpokladů nelze kvalitní péči zajistit.
O takové změny usilujeme a budeme usilovat i nadále.
