Dostupnost sociálních služeb v Česku rozhodně není ideální a je častým terčem kritiky. Málokdy si ale uvědomíme, že situace může být i daleko horší. Přesně to popisuje ve svém příběhu Veronicah W. Kinyanjui, matka tří dětí, která pochází z Keni a s rodinou se přestěhovala na sídliště na Kladně.

Když se Veronice narodil první syn, měla pocit, že něco není v pořádku. A tak se snažila zjistit, co se děje a čím by to mohlo být. Nikdo jí ale nedokázal pomoci: kvůli chybějícím odborníkům, je v Keni určení diagnózy pro běžného člověka v zásadě nemožné. Nízké povědomí o různých druzích postižení má nejen  široká veřejnost, ale často i vzdělaní lidé, učitelé a bohužel právě i lékaři. „Je to velké stigma, protože u nás v Africe máme vysvětlení pro všechno, co se stane. Když se stalo tohle, je to proto, že jsi udělal tohle a tohle…,“ popisuje Veronicah prostředí, ve kterém kmenová kultura stále zásadně určuje způsob prožívání lidských životů. 

Šaman napraví všechny neduhy

Tradiční duchovní pojetí specifické pro konkrétní kmeny pak v případě postižení, jako je například porucha autistického spektra, přináší různé výklady, proč se daný člověk do takového stavu dostal. Magické myšlení, které celý proces provází, je pro lidi jako je Veronicah silně stigmatizující. Stejně svérázné pak mohou být i způsoby léčení takových odchylek, které neodpovídají představám o “normálním” příslušníkovi afrického kmene. Stačí si představit, že musíte s dítětem putovat na druhý konec země, kde se ho na několik týdnů ve vesnice ujme uznávaný stařešina, který jeho neduhy napraví.

Když odhlédneme od kulturních předsudků, ani stát v Keni, podle Veronicy, příliš nápomocný není: kromě špatné diagnostiky se lidé s autismem potýkají také s tím, že ze zdravotního pojištění nejsou hrazeny žádné potřebné terapie. A i kdyby člověk měl možnost hradit si je sám, musí za nimi dvakrát týdně půl dne cestovat třeba až do Nairobi. Stejně tak možnost navštěvovat vhodnou školu je pro děti Veroniky v Africe nereálná. Jediná podpora se jí naskytla skrze svépomocné skupiny rodičů, kteří už podobnou zkušenost mají.

Z Afriky na Kladno, z Kladna zase do Keni

Rozhodla se proto s dětmi přestěhovat se do Česka za manželem, který zde studoval medicínu. Když synovi po roce čekání potvrdili diagnózu poruchy autistického spektra, konečně se jí začalo dostávat alespoň základní podpory. Se situací v Africe se ale nesmířila: rozhodla se pomáhat rodičům, kteří jsou v podobné situaci. Založila svépomocné skupiny rodičů na sociálních sítích a o autismu začala veřejně mluvit. Později založila Peter James Association, díky které se o autismu dozvídají na sociálních sítích tisíce lidí. Úspěšně uspořádala také několik sbírek na chybějící vybavení pro keňské děti, jako jsou třeba pleny, které tam není možné běžně koupit..

Veronicah pomáhá své rodné zemi tak, jak jí to situace na Kladně dovolí. A to i přesto, že i jejímu mladšímu synovi nedávno diagnostikovali autismus. 

„Kdybych si mohla přát cokoliv? Asi aby mé děti byly milované, přijímané a aby se jim v životě dařilo ve všech ohledech,“ popisuje svůj sen.

Pokud chcete Veroniku podpořit, sdílejte její příběh. Můžete ji také kontaktovat přímo přes stránku Peter James Association na Facebooku. Děkujeme!